Lakomé Barky
Klecanské Lakomé Barky se stávají v našem hudebním světě pojmem. Setkáváme se s nimi na kulturních akcích Klecan i okolí a také v rozhlase. Poznatky o jejich vzniku a současné činnosti jsme čerpali z jejich kroniky:
„...bylo to na přelomu století z dvacátého na jednadvacáté. Po prázdninách. A to vím, že svítilo sluníčko, ale když jsme se vracely, tak už zapadalo...“ Tímto začíná kronika. Víme tedy, že se zjevují v Klecanech s nástupem nového tisíciletí. Nebo tak nějak.
V Klecanech však bydlí Lakomé Barky, alespoň jejich převážná část, již dávno. Některé se sem přistěhovaly, některé tu žijí od narození. A o těch zbývajících není už společensky únosné napsat, kdy to narození proběhlo. Jinak soubor působí nesmírně mladistvým dojmem, hlavně zásluhou náboru uskutečněného pod odborným vedením hudebního a učitelského srdce paní Blanky Laurychové a to přímo v Základní umělecké škole v Klecanech.
Do užšího výboru se dostaly tyto umělkyně: Zuzana Adamová, Tereza Gerhátová, Ludmila Koktanová, Pavla Langová, Dominika Mojžíšová, Martina Rosenkrancová, Marcela Sládková, Eva Stanislavová, Barbora Veselá a kapelnice souboru Blanka Laurychová. Při tomto složení také po roce 2001 zůstalo. „Nové členky Lakomé Barky již nepřijímají, neboť si je samy rodí, samy zasvěcují a samy dohlížejí na osobní i umělecký vývoj. Z tohoto důvodu byly v roce 2004 přijaty Anna Koktanová a Faustýna Stanislavová.
Vnitřní organizace Barek má přesný řád a vyžaduje nejen talent, ale morálně volní vlastnosti a ryzost charakteru. Barky se vyznačují dobrým srdcem a velkou šetrností. Heslem zůstává “Štědrost je na vaší straně“. Barky se věnují všelijakým žánrům. Veškerý vzhled, úpravný projev a skrytý půvab se podepisují také na jejich tvorbě. Nahlédneme-li Barkám do kuchyně, objevíme tam Kuře a jablkový koláč. Jejich koráb křižuje hudebními směry zleva doprava, shora dolů a napříč tím vším.
Počáteční umělecké počínání mělo kamennou pravidelnost ve vystoupeních na Vánoce a Velikonoce na Městském úřadu v Klecanech - později i v Máslovicích a Dolínku. Album „Lakomé Barky z Klecan - Vánoce“, které vydal v roce 2003 Ing. Pavel Kuře Hejč (nyní již také občan města Klecany), znamenalo zlom v jejich tvorbě. Lakomé Barky zjistily, že umí zpívat na mikrofon i ve studiu... Jako by jim narostla křídla. Kapelnice Bl. Laurychová se spojila s výtvarníkem a multiperformistou Petrem Niklem, zhudebnila některé jeho verše a Barky dostaly nový obzor. Vystoupily na Pražském Hradě, ve stanu v Dejvicích, Galerii a na Kokoříně.
Potom natočily v roce 2004 znovu u pana Ing. Hejče svoje v pořadí druhé album, právě se zmíněným výtvarníkem P. Niklem (hlavní výtvarník letošního EXPO v Japonsku). Kdo mohl tušit, že budou nominovány na cenu Akademie Anděl 2004. Pouhá nominace rozrušila vesměs blonďaté hlavičky, ale sobota 19. 3. 2004 předčila všechna očekávání.
„V pozdních víkendových hodinách dorazil Anděl do Klecan. V pondělí ráno bylo možno vidět jednu z Lakomých jak klape svými červenými dřeváky (úbor Barek) na Městský úřad. Za několik minut mohli klecanští slyšet zbrusu novou zprávu: “Vážení a milí občané, “Vaše kapela Lakomé Barky a Petr Nikl získaly svého Anděla. Anděl je vystaven ve vitríně v místní lékárně pod laskavým dohledem magistry Szöllösové. Přineste dary a přijďte se podívat do lékárny.” Lakomé Barky byly šťastné, jejich radost nebrala konce. Nyní mohly vystupovat i v Husinci a Větrušicích.“
Na podzim roku 2005 uchopily text V. B. Třebízského o místním klecanském mordu a nebojácně se vrhly na divadlo. Polyxena aneb jak se Klecany staly městem, bude ozdobou festivalu Jiráskův Hronov a Lakomé Barky věří ve svůj triumf.
Aktuální informace o koncertech naleznete na webu Lakomé Barky. nebo zde
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
