Klecanská veteran rallye
Když se řekne Klecany, reagují jistě starousedlíci... čím však dále od hlavního města královského, tím více na Vás koukají s nechápavým výrazem v očích. Ty tam jsou doby, kdy se jméno našeho městečka vyslovovalo ve spojitosti s V. B. Třebízským s posvátnou vážností. Prostě Klecany v posledních desetiletích si žily svým poklidným rytmem života, kde sem tam někdo prošel a přeběhl pes...To vše změnil čtrnáctý červen 1997. Přinesl s sebou něco nového - Klecanskou veteran rallye. Když se chceme dopátrat úplného začátku, musíme se však vrátit o mnoho let zpátky. S myšlenkou uspořádat pro příznivce veteránského hnutí soutěž právě v Klecanech jsme si pohrával již od počátku devadesátých let. Nebylo snad okamžiku, kdybychom se při nějaké akci nedostali právě na toto téma. Láska ke stařičkým vozům a motorkám jasně vede i k potřebě setkávat se s podobně „nemocnými“ jedinci. Soutěže a setkání příznivců starých vozů mají neopakovatelnou atmosféru a vzpomínky na ně zůstávají dlouho v srdci každého účastníka. Klecany mají naprosto senzační polohu k pořádání podobných akcí. Blízkost hlavního města zaručuje živý zájem veřejnosti, ať si má na to kdokoli jiný názor, Klecany mají svou velmi milou atmosféru malého městečka, či spíše vesničky, jen pár kilometrů od ruchu velkoměsta a když se rozhlédnete po okolí i výlet okolo Klecan potěší nejen oko, ale i duši... Od myšlenky není daleko k realizaci, sejde-li se několik nadšenců. Konkrétní podoba Klecanské veteran rallye začala vznikat jak jinak, než je tomu v zemích koruny české zvykem, totiž u piva. Proč jezdit po celé vlasti na různé akce, když je možné využít všech možností shora uvedených? Proč nepozvat všechny k nám do Klecan? Počátkem roku 1997 padlo jasné rozhodnutí - pojďme to zkusit. Trochu pojistkou byla pozvánka pro několik kamarádů, kteří přijedou určitě. Ač se to zdá neuvěřitelné, na jádru celé organizace se podílí pouze čtyři osoby...
Pamatuji si na ty chvíle červnového rána, kdy jsme čekali krátce po jarním deštíku, zda někdo přijede. Každá minuta, kdy se nic nedělo, se zdála nekonečnou. K organizaci nám tehdy stačil jeden stan a stůl. Přesně si pamatuji chvíli, kdy se nad náměstím ozval zvuk „spodového“ motoru nějakého veterána a potom tu radost, kdy se u tehdy obecního, dnes městského úřadu objevila nádherná krémová Praga Baby s modrými blatníky z let třicátých, člověka, který se přijel jen tak podívat. A další na sebe nedali dlouho čekat. Pomalu se začalo náměstí plnit lidmi, pro které je vůně spáleného benzínu stejná jako Chanel No 5. Mnozí z Vás, kteří se tehdy přišli podívat, si vzpomenou na Jaromíra Málka, který přijel s motocyklem BSA, na zádech měl kytaru a na nádrži v tašce svého jezevčíka Mášu, který měl nejen předpisové moto brýle, ale i helmu. Ještě dnes slyším, jak líčil dopravní kontrolu, kdy se ho policisté ptali, co to je a on jim s lehkostí sobě vlastní vysvětloval, že je přece vše v pořádku, protože ten pes má přilbu a ve vyhlášce není napsáno, že by nemohl pes cestovat na motocyklu. Je tam pouze jasně uvedeno, že spolujezdec musí mít přilbu a to je splněno. Pustili ho. Jaromír k nám do Klecan již nikdy nepřijede, ale svým příjezdem k nám se stal symbolem naší soutěže - vše pro potěšení a zábavu. Nakonec se na historicky první soutěž sjelo 38 posádek. Vyhlášení výsledků proběhlo v Dolínku, vzhledem k absenci restauračního zařízení v Klecanech, do kterého by se všichni vešli. Do Klecan se od 14. 6. 1997 jezdí za dobrou zábavou a milou, veselou soutěží historických vozidel...
První ročník byl „oťukávací“ pokus, zda se dá v našem městě pořádat soutěž historických vozidel a zda o ni bude zájem. Velmi přátelská atmosféra prvního ročníku nás přesvědčila, že to možné je a že by byla škoda to nezopakovat. Jak se vůbec soutěží? Je mnoho způsobů a pravidel podle kterých se jezdí podobné soutěže. U nás v Klecanech je to jízda podle šipkového itineráře. Celá trasa je zanesena formou křižovatek a kilometrových vzdáleností jednotlivých bodů, které popisují celou trať. Protože v itineráři nejsou názvy obcí, soutěžící jede naslepo a musí pečlivě sledovat trať i itinerář, jinak se mu velmi snadno stane, že se ztratí. Po trase musí plnit jednotlivé soutěžní úkoly, které jak jinak, jsou v Klecanech velmi netradiční. Střílí se z praku, jezdí na lyžích, vozí se trakař plný lahví, hází koštětem na cíl, vrhají se polena, přelévá voda rozličnými způsoby, do rozličných nádob, prolézá se záludnými prolézačkami...
na každý ročník něco nového, co všechny rozesměje. Soutěžní úkoly může plnit kdokoli z posádky, čímž se celá soutěž stává ještě zajímavější a tak máme rok od roku početnější posádky. Z každého soutěžního úkolu se vyhodnotí pořadí od nejúspěšnějšího a celkové výsledky se utvoří pouhým součtem jednotlivých pořadí. Čím nižší počet, tím lepší umístění. Absolutním vítězem se pak stává ten, kdo dosáhne nejvíce prvních míst v jednotlivých soutěžích...
Druhý ročník 6. 6. 1998 už byl po prvním úspěchu jistější, větší a organizovanější. Přibyla dopolední výstava historických vozidel, přibylo ozvučení náměstí - tehdy poskytnuté vojenskou posádkou Klecany, a tak se mohlo to celé hemžení na náměstí komentovat a pouštět stylová muzika. Přijelo více soutěžících, celkem
47 posádek.
U třetího ročníku už bylo jasné, že vzniká velmi příjemná tradice, o kterou se budeme muset čím dál víc starat. Aby nedošlo ke stereotypu a navíc z potřeby oživit program něčím zvláštním, přišla další novinka - přehlídka historických dětských kočárků. Na začátek, „pouze 7“, ale zvláštnost, či jedinečnost byla na světě. Soutěž historických dětských vozítek, navíc s dětskou posádkou, to máme pouze u nás v Klecanech. Na třetí ročník 5. 6. 1999 se sjelo 48 posádek. Celá soutěž se nesla v duchu oslav 150. výročí narození V. B. Třebízského, novinkou byla nejen výstava historických kočárků, ale i soutěž elegance, o nejhezčího auto-moto veterána.
Od roku 2000, od čtvrtého ročníku je klecanská soutěž tradičně pořádána vždy druhou červnovou sobotu. 10. 6. 2000 se do Klecan sjelo 55 posádek, proběhlo několik upoutávek v Country radiu a poprvé se o naší soutěži mluvilo v televizi. V pátek ráno v ranním vysílání TV Nova jsme měli rozhovor o soutěži spojený s pozvánkou. Do Klecan přijela i fůra diváků, kočárků již bylo deset, samozřejmě i s dětskou, dobově oblečenou posádkou
a do samotné soutěže odstartovalo vedle 24 motocyklů a 30 automobilů i jedno historické kolo. Poprvé se v Klecanech představila část sbírky historických dětských kočárků z muzea v Mělníku. Začala tím spolupráce s Mgr. Černou z tohoto muzea, která k nám každoročně přiváží část sbírky a depozitáře muzea.
Rok 2001 a oslava pětiletého jubilea jak má být. Dopoledne zahrálo Šlapeto, celé náměstí zaplnila krásná historická vozidla - celkem 62 posádek, pokus o zapsání Klecan do České knihy rekordů, bohatá produkce s doprovodným programem. Akce se stává rosahem největší klecanskou akcí, prezentovanou v rozhlase i televizi, o Klecanech se začíná psát v novinách a časopisech právě ve spojitosti s Klecanskou veteran rallye. Rekord padl a tak od roku 2001 jsou Klecany zapsány jako místo, kde se najednou shromáždilo nejvíce historických dětských kočárků i s dětskou posádkou. Celkem jich bylo 32. Odpolední seskok parašutistů - novinka tohoto ročníku, se velmi vydařil, i když při něm málem šlo o život přihlížejících.
S velkým zápalem jsme připravovali další ročník a při naplánování termínu, nás nikoho nenapadalo nic zlého. 8. 6. je však Medarda. Jak mocná je příroda a jak pravdivé jsou pranostiky... VI. ročník se zapsal do historie, jako nejmokřejší. Od rána se na náměstí spouštely provazy vody, náměstí zelo prázdnotou. Vše bylo připraveno - muzika, stany s výstavou obrázků, doprovodný program... avšak pán Bůh nám dal jasně najevo, že podceňovat zaběhlý kolorit přírody se nevyplácí. Hodinu před startem na náměstí moklo jen pár nejskalnějších jedinců a my museli neustále přemýšlet, co s programem. Nakonec do Klecan i přes katastrofální počasí na trať vyrazilo 57 posádek. Odpoledne do deště zahráli žáci umělecké školy a blugrassová skupina New Gate a my s napětím čekali, zda všichni dorazí do cíle. To co se dělo potom, nás přesvědčilo, že Klecanská veteran rallye, přežije i špatné počasí. Do cíle se vraceli špinaví, mokří, ale štastní a rozesmátí soutěžící, odevzdávali výkazy a itineráře naprosto rozmočené, ale nezaslechli jsme slovo kritiky. Od roku 2002 v Klecanech vyhrává každý...
O co uplakaný byl VI. ročník, o to krásnější byl ročník VII. Klecany se 14. 6. 2003 probudily do nejteplejšího dne v roce, kdy rtuť teploměrů stoupala nad 33 °C. Dopolední program zpestřila skupina Patrola, program vedle kočárků oživila i předváděcí jízda motorových koloběžek, poprvé proběhla ukázková jízda historických bicyklů a do soutěže vystartovalo neuvěřitelných 95 posádek. Malé odpolední muzicírování přineslo pohodu do krásného dne, program završil seskok parašutistů. Vyhlášení výsledků proběhlo ve Veltěži v Sokolovně, která byla soutěžícími zaplněna k prasknutí... Vše co se nepovedlo rok před tím, bylo na tomto ročníku oplaceno tísícinásobně.
VIII. ročník měl proběhnout podle zaběhnutých kolejí. Pravdou je, že největší vrásky nám dělal počet účastníků. Klecanští vědí jak velké je naše náměstí, ale když na něj najede padesát aut a čtyřicet motocyklů, pak vězte, že je problém se protlačit houfem diváků. Týden před soutěží, jsme evidovali 116 přihlášek. To do této doby byl nejvyšší počet přihlášených účastníků a nám dělalo starosti, jak to vše odbavit, aby nikde nedocházelo k dlouhému čekání, nervozitě. Vždyť jen start v tomto počtu, by zabral více jak dvě hodiny! Samozřejmě, vysoký zájem o akci velmi potěší, ale takovýto počet už nahrává čekání, nervozitě, nespokojenosti... „Naštěstí“, a to opravdu berme v uvozovkách, nám pomohlo počasí. Několik dní před soutěží nebylo počasí právě ideální, jednu chvíli se již zdálo, že se bude opakovat deštivé počasí šestého ročníku. A to paradoxně pomohlo probrat řady přihlášených a do Klecan se jich 12. 6. 2004 sjelo „pouze 97“. Rekord, který jak jsme předpokládali, bude i nejvyšším možným počtem pro další ročníky. Nebyl, ale nepředbíhejme. Sv. Petr je naší soutěži silně nakloněn. Zatímco v okolí Prahy, na všech místech pršelo, na nás se usmívalo slunce. Několik soutěžících přijelo mokrých a jen nevěřícně kroutilo hlavami, jak si to dokážeme zařídit na nejvyšších místech. Dále už vše běželo v zaběhnutých kolejích. Dopoledne jistě zpestřila prodejní výstava obrazů Davida Frolka - veteráni v Klecanech, pro diváky byla přistavena sanita VZP, kde si každý mohl nechat zjistit svůj aktuální zdravotní stav, výstava kresleného humoru M. Štěpána - soutěžící, který každý rok po dojezdu do cíle nám strčí do rukou štos pokreslených papírů a vtípků, podle toho co na soutěži zažil. A samozřejmě kočárky a kola. Premiéru měl značkový sraz motocyklů ČZ - jelo se o plaketu pro nejlepšího účastníka na motocyklu této značky. K tomu bylo na náměstí vystaveno několik strojů této značky z let třicátých i mladších. Vše většinou unikáty, které se jen tak na soutěžích nevidí. Odpoledne opět muzicírování a padáky. Podle odhadů agentury, která se stará o ozvučení náměstí, se v tento den na náměstí vystřídalo přes 3 500 diváků.
To je pomalu 2,5 násobné zvýšení počtu obyvatel Klecan v jednom jediném dni. Kolem náměstí je to plné různých stánků, atrakcí pro děti, parkujících aut... a k tomu fůra překrásné techniky, veteránů. To vše bez jakéhokoli vstupného, vše jen pro pohodový den. Takovou milou tečkou byl podvečerní déšť, možná spíš rychlá průtrž mračen, po celkovém zakončení programu. Prostě, jak jsme vše dobalili, převrhl někdo na náměstí pořádný kýbl vody. Večerní vyhlášení výsledků proběhlo v sokolovně ve Veltěži, v perfektní atmosféře, ale nám, co spolu tuto soutěž připravujeme, již vrtalo hlavou, že to bude poslední vyhlášení v sousední obci. Chtěli jsme za každou cenu přesunout vše do Klecan. Není to navíc nic příjemného, vše v podvečer zabalit a přesunout byť jen o několik km dál. Zahrávali jsme si z myšlenkou, vše realizovat v Klecanech.
Jak říkám, po každé soutěži se musíme řádně vymarodit, srovnat a pak je čas na co vzpomínat. V případě klecanské soutěže, je půl roku nač vzpomínat a půl roku na co těšit.
Přípravy IX. ročníku provázela od počátku smůla. Celá akce potřebuje dost velké finanční prostředky a to se jen velmi těžko dává dohromady. Navíc došlo ke stažení části přislíbených prostředků několika sponzory a celá produkce začala být ohrožena. Ne však počet účastníků. V den uzavření přihlášek, jich bylo na 120. Byla velmi milá reakce několika kamarádů a účastníků, kteří když se dozvěděli o našich potížích se sponzory, přišli a začali nabízet hotovost pro realizaci celého podniku. Přes všechny potíže, se Klecany své soutěže dočkaly. Dá-li se o šestém ročníku hovořit jako o nejmokřejším, tak ten devátý, byl bezkonkurenčně nejchladnější. Nepamatuji, že bych se v červnu někdy chumlal ve svetru a bundě. Opravdu by se dalo říct děsná zima. Přes den sice vykukovalo sluníčko, ale večer se již kouřilo od úst. Naše představa udělat vyhlášení výsledků v Klecanech měla konkrétní podobu. Klecany na náměstí. Bylo tu však jedno ale... Opět počasí. Předpověď na den soutěže, opět nic moc. Začali jsme vymýšlet náhradní řešení, kam všechny soutěžící vtěsnat, protože jsme na sto procent počítali pouze s pěkným počasím. Variantou byl prostor bývalých kasáren, kde nám město začalo narychlo zajišťovat náhradní prostor pro tři stovky soutěžících a pořadatelů. Dva dny před soutěží jsme to riskli. Vyhlášení bude na náměstí. Pro jistotu jsme ale objednali na náměstí vedle stanů i topidla, aby nám v tom překrásném červnu někdo nezmrznul... Obavy o déšť jsme neměli. Pan Hladký to okem znalce ohodnotil (a kdo by to měl vědět lépe než on)... pršet nebude. Měl naprostou pravdu. Čekal nás parádní den, slunečný, ale chladný. Hned od rána se náměstí začalo plnit širokou plejádou nádherných vozidel a motocyklů. Na devátý ročník se jich nakonec sjelo 117 a to nepočítáme kočárky a kola. Dopolední výstava opět zaplnila okolí náměstí parkujícími vozy, program byl jako vždy plný zajímavostí. Výstava soutěžních motocyklů ČZ ze šestidenní soutěže, výstava historických dětských kočárků, výstava historických kol, obrazů, hudební vystoupení, plnění prvního soutěžního úkolu soutěžícími přímo
na náměstí a zase kolotoč hudby, vyprávění, přednáška o potápění a zase muzika. A přišel večer a nám se splnilo naše přání... vyhlášení výsledků poprvé v historii Klecanské veteran rallye zažily samy Klecany.
A na závěr celého dne pak taneční zábava pod širým nebem, tancovačka, která v Klecanech nebyla již pěknou řádku let. Na náměstí ještě v jedenáct hodin tancovalo a veselilo se na sto spoluobčanů a soutěžících. Půlnoc ukončila IX. ročník soutěže, sice chladný, ale o to víc zahřál u srdce.
Až budete číst tyto řádky, bude X. ročník, jubilejní, patřit historii.
Klecanská veteran rallye si našla místo v srdcích nejen soutěžících, ale i Klecanských. Každý rok se schází víc a víc diváků, přihlašuje se víc a víc soutěžících. Snad se nám naší prací podařilo naše malé městečko řádně zviditelnit a navázat na bohaté tradice jeho spolků a oblíbených akcí. To, že jsme se s Vámi mohli v této knize o naše zážitky z těch deseti let podělit, svědčí o tom, že naše práce rozhodně měla a má smysl.
V Klecanech, jak říkají soutěžící, totiž vyhrává každý. A to nikde jinde nemají...
