Klecanský zpravodaj 3/2008-pokračování
Významné výročí
Dne 7. 3. 1850 se narodil Tomáš Garrigue Masaryk, zakladatel československého státu a jeho první prezident.
Pár jeho méně známých myšlenek:
„Kdo nedokáže začít s drobnostmi, vůbec nikdy nerozpozná velikost.“
„Nic není veliké, není-li to pravdivé.“
„Géniem je ten, kdo přemohl svou přirozenou antipatii pracovat.“
Klecanská štafeta
Na tomto místě mohou klecanští položit otázky osobnosti, kterou si vyberou a která jim bude ochotná odpovědět a pak předá štafetu dál.
Petra Borzová se ptá Aleny Václavíkové a proč jsem si ji vybrala?
V Klecanech žije poměrně krátce, ale i tak je za ní vidět spousta aktivní práce pro Klecany. Spolu s rodinou ji můžeme potkat na většině akcí, pořádaných v Klecanech.
Nebydlíš tu dlouho. Přesto hodně času věnuješ práci pro město. Co vlastně děláš a proč?
Patřím do skupiny lidí, kteří pomáhají představitelům města se strategickým plánem a snaží se získat dotace na vylepšení Klecan. Připadá mi to normální, něco dělat pro město. To přece může každý. Nakonec pojem „samospráva“ znamená přesně to, že si něco „sami spravujeme“, takže pokud jen sedíme a kritizujeme, kritizujeme sebe.
Jsi jednou ze zakládajících členek občanského sdružení Pravý Hradec. Co tě k tomu přivedlo?
Bydlela jsem v Praze, kde se sousedé ani neznali, takže se mi moc líbí, že se tu každou chvíli něco děje. A že to pořádají sousedé pro sousedy. Tak jsme na ty akce s rodinou chodili a proto jsem nemohla nenarazit na ženy, s kterými jsme později Pravý Hradec založily. Jsou totiž u všeho, co se děje pro Klecany a lidi v nich. Což se mi líbí, tak jsem se k nim přidala. Založily jsme sdružení, které má za hlavní cíl dávat lidi v Klecanech dohromady, navázat na tradice spolkového života a přitom vyprodukovat i nějakou zábavu. Za dobu své existence už Pravý Hradec uspořádal několik akcí a má velké plány do budoucna. Naštěstí máme podporu představitelů města, což je pro nás strašně důležité.
Jakou máš profesi?
Já jsem původně mikrobioložka. Teď se už ale nějakou dobu věnuji shánění peněz z nadací a fondů pro neziskové organizace. Pracuji hlavně z domova, takže se můžu hodně věnovat dětem. Teď jsem krátce v Centru Paraple, což je organizace, která pomáhá vozíčkářům, aby se po úrazu co nejdřív vrátili do svého prostředí a mohli žít normálním životem. Musím říct, že jsem z Centra Paraple nadšená. Líbí se mi tam všechno – práce, prostředí a hlavně lidi. Dělají velmi těžkou, náročnou, psychicky vyčerpávající a obrovsky důležitou práci. Nevypadají uštvaně ani naštvaně a je s nimi legrace.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaPříště se Alena Václavíková bude ptát Petra Elbogena.
Březnoví jubilanti
Kodetová Hana (74), Studnička Josef (77), Stýblová Jiřina (75), Nováková Miluše (74), Bassyová Alena (70), Brávníková Růžena (79), Budín Jiří (71), Zelenková Marie (90), Petříčková Oldřiška (80), Srstková Růžena (80), Helligová Jindřiška (75), Mouchová Věra (71), Kopřiva Václav (71), Sittová Jozefa (70), Jandovská Marie (88), Mlynková Johana(81), Novák Josef (86), Neuman Václav (83), Kmínková Růžena (75), Ležáková Jiřina (79)
Nové zajímavé knihy v klecanské knihovně
Lenka Reinerová – Čekárny mého života
Karel Kryl – Pochyby
Ian McEwan – Na Chesilské pláži
Sandra Brown –Mrazivý chlad
Philips Vanderberg – Sixtinské spiknutí
